Každý schopný člověk se chce neustále rozvíjet. Chce být neustále lepší, produktivnější, efektivnější a úspěšný v tom, co dělá. Tak je to i ve sportě. Naneštěstí, v našem pracovním životě to všichni děláme neskutečně chaoticky, bez konceptu a potom se divíme, že stojíme na místě. Naopak ve sportu jsou na efektivitu a úspěch vypracované až vědecky přesné postupy. Pojďme si některé z nich vzít za příklad a vyzkoušet je implementovat do naší práce.
Cíl:
Normální sportovec má v hlavě cíl (ti nejlepší i na papíře). Ví, proč to všechno dělá, proč chce neustále podstupovat to utrpení, které provází neustálé zlepšování. Protože zlepšovat se dá pouze tehdy, kdy překročíme komfortní zónu, což vždycky není zrovna příjemná věc.
Když nemáte cíl, nebudete mít nic, co vás bude ráno kopat z postele na trénink / do práce. Po pár těžších trénincích, když se objeví trošku bolesti, ztratíte motivaci a nebude vás mít co hnát.
Plán:
Každý sportovec, který chce plnit svůj cíl, má i plán, jak ho splní. Má roční plán, má i měsíční plán, týdenní a denní plán tréninků. Má přehled o celém měsíci nebo týdnu, co v něm musí absolvovat a dosáhnout. Taktéž ví v konkrétní den a čas, co má dělat.
Ví, že v pondělí v pět má hodinový běžecký trénink. Dorazí tedy na dráhu a nefláká se, nebo nezačne vyklusávat nebo cvičit něco jiného, protože se mu nechce běhat. Ví, že na zlepšení má pouze tu jednu hodinu a nechce ji promarnit.
Velmi málo lidí má ve svých kalendářích naplánováno, co mají kdy dělat. Proto namísto vykonávání dané činnosti dělají všechno možné okolo, jenom ne to, co je (nebo jejich práci) nejvíce posune kupředu.
Rešení:
Vytvořte si plán. Na papíře. Protože to, co máte v hlavě se po pár dnech velmi lehko zapomene. A při denním nebo týdenním plánování si jednotlivé úkoly vyhraďte přesně určený čas (např. od 9.00 do 10.00). Berte to jako posvátnou věc, kterou nemůžete změnit.
Víc info o tom, jak si vytvořit plán a jestli je vůbec potřeba, najdete v první části BYZSPORTU. (Nenechejte se zmást, že je to o byznysplánu. Platí to pro všechny druhy.)
Rozložení tréninků a priorit:
Profesionální sportovci (např. triatlonisti) mají často dvakrát i vícekrát tréninků denně. Ale vždy je jeden z těch tréninků vybraný jako nejdůležitější. Ten musí odmakat naplno. Je to hlavní trénink. Ostatní jsou taky podstatné. Ale kdyby je sportovec náhodou neodmakal tak, jak má, nebo ho nestihl, není to žádná tragédie. Protože ten nejdůležitější trénink, který ho posunuje nejvíc dopředu, má už za sebou.
Naopak, lidé mají kopec nedůležitých úkolů. Celý den stále něco dělají (nebo se tak tváří), ale reálný výsledek není vidět. (Představte si sportovce, jak celý den po pár minutách střídá tréninky a nic z toho. Každý, kdo někdy aspoň trošku cvičil, ví, že je to cesta do pekel. Ze všechno trošku a nic pořádně.)
Rešení:
Vyberte si každý den jenom jednu nejdůležitější věc, kterou udělejte jako první. Všechno ostatní je jenom bonus. A dodržte aspoň tohle. Progres je potom nezastavitelný.
Postupný progres:
Ve sportě je třeba každé výkonnostní zlepšení trpělivě a tvrdě vydřít. Zde si lidé začnou uvědomovat zákony fyziky a ví, že hlouposti typu „teď jenom zaběhnu 10 km, ale zítra jdu vyhrát maraton“, nejsou možné.
Sranda je, že lidé si to ve svém pracovním životě neuvědomují a stále se snaží o podobné věci. Nejvíc se to projevuje při softskillových věcech, ale často také při hardskillech. Člověk, který se chce zlepšit (např. víc a efektivněji pracovat, lépe vyjednávat, lépe prodávat, dělat lepší prezentace, lépe kreslit, programovat, poskytovat lepší helpdesk, lépe řídit lidi), si naloží takové cíle a tolik práce, které nezvládají ani borci zocelení žárem bitev. Není potom divu, že po druhém dni se na to vykašlou, protože si myslí, že je to nemožné.
Na to, aby jste se stali nejlepší ve sportě, potřebujete množství tréninků. To stejné platí i v jiných činnostech.
Rešení:
Začněte velmi zlehka, tak, abyste to zvládli. Postupně přidávejte na intenzitě a objemech a buďte trpěliví. Myslete na to, že to není zábava na pár týdnů, ale makačka na pár let, která vlastně nikdy neskončí.
Variabilita a stres
Sportovci ví, že musí cviky a tréninky střídat, abys si jejich tělo nezvyklo, protože potom se jejich progres zastaví. Proto běžci jeden den mají trénink, kde běhají krátké, ale intenzivní intervaly. Druhý den zase dlouhý a pomalý běh. Třetí den zase běh v lesích. Mají velmi variant, ty kombinují a stresují duši a tělo. Kromě toho, každý trénink rozvíjí jiné přednosti. Taktéž tyto tréninky nejsou stejně rozložené každý týden v roce. Některé týdny převládají dlouhé a pomalé tréninky, jindy zase krátké a rychlé atd..
Naopak, lidí si ve svém pracovním životě vytvoří vždy nějakou rutinu, kterou žijí i několik let a potom se diví, když se podívají zpět, že už několik let stagnují.
Rešení:
Zkoušejte něco podobné ve svém pracovním tréninkovém pláně. Některý úkol ať je intenzivní a krátký. Druhý zase potáhněte dloooouho bez přestávky. Dělejte na věcech, které vám jdou od ruky a střídejte je s úkoly, které jsou pro vás těžké, ale vždy jste jich chtěli dosáhnout. Dávkujte si je přiměřeně.
Relax a strava:
Sportovec ví, že tvrdý trénink a makání je jenom 50% úspěchu Zbylých 50% jsou na regeneraci, spánek a pořádnou stravu.
Proč se lidé diví, že prokrastinují a do ničeho pořádného se jim nechce, jsou neefektivní, když jsou nevyspalí, neodpočinutí a jí junk food bez energie, které je pro ně spíše jed? Pomyslel by některý maratonec na výhru v závodech, když by byl po brutální opici, nespal by pořádně poslední týden a jedl by samé sladkosti? Samozřejmě, že ne. Ale přesto to dělá většina lidí ve svém pracovním životě.
Rešení:
Strava je téma samo o sobě, ale můžu vám doporučit blog Vlada Zlatoša, kde můžete poctivě studovat.
Můj speciální tip: Každý sportovec má ve svém plánu dny volna, kdy relaxuje a nic nedělá. Zařaďte takový den i vy do svého týdne (samozřejmě, nejlepší je, když je to víkend). Ale jak ještě nejste na té úrovni, že máte pořádný „pracovní plán“, nebojte se udělat jeden den free i v rámci práce. Dobije vás to, můžete si na chvilku prokrastinovat a na druhý den budete zase plný síly do dalšího tréninku.
Extra speciální tip: Dovolená. Ti největší workoholici to považují za něco zlého. Ale opak je pravdou. Jak si do svého ročního pracovního plánu nezařadíte dovolenku, nedobijete se, neoddychnete si, nezamyslíte se, nenačerpáte síly do dalšího boje a bude to o to těžší se v něm udržat.
Toto je pouze pár věcí, ve kterých se můžeme inspirovat sportem i v našem pracovním životě.
Začněte sportovat. Pochopíte.
